Rozhovor s Vojtou Kotkem

Festival 2-3-4 herců zahájilo Městské kulturní středisko Třebíč hrou Ošklivec. Vojta Kotek alias Lette vyvinul senzační modulární konektor. Nemůže však vynález představit na mezinárodní konferenci, protože jeho tvář není dostatečně hezká, aby produkt prodala. O jedinečnosti člověka, o životě i o plánech kapely, kde hraje Vojta Kotek na baskytaru, jsme si povídali v Národním domě v Třebíči.

Satirická komedie Ošklivec je o zběsilosti společnosti, která vyznává mládí, krásu, vědu, pokrok a nepřetržitý růst, ale neuvědomuje si, že usilování o ně může vést ke ztrátě jedinečnosti, a nakonec identity. Děje se to i mimo divadelní prkna? Ztrácíme svou jedinečnost pod vlivem ducha dnešní doby?

Myslím si, že je vidět, jak se na sociálních sítích někteří lidé vzájemně až příliš podobají. Kupujeme si stejné věci, slečny na sociálních sítích se snaží vypadat stejně – vytváříme si virtuální identitu, o které si myslíme, že má vliv na náš úspěch. Někdy to tak opravdu funguje.

Jak se cítí Vojta Kotek ve své identitě?

Můžu říct, že se cítím sám se sebou dobře. Přeci jen jsem už starší, myslím tím, že jsem profesně posbíral určité zkušenosti, takže se už nepouštím do něčeho, kde bych se necítil dobře. Mám velké štěstí v tom, že mě potkávají možnosti, ze kterých si mohu vybírat to, co mě baví.

Nedávno jste se stal tátou. To je určitě velká životní změna.

V osobním životě prožívám spoustu novinek. Občas mě ty novinky rozhodí a nemůžu říct, že jsem pevný v kramflecích (smích), ale v rámci možností to zvládám dobře.

Říká se, že po třicítce nastává v životě zlom. Pocítil jste něco takového?

Nesvazoval bych to s číslovkou. Spíš to je o životních zkušenostech a událostech, které vás potkají. Občas si člověk myslí, že už ví, jak to ve světě funguje, ale pak se něco stane a posadí ho to zpátky do židle. Tak s tímhle já počítám, že to tak je. Hlavní je se života nebát.

Berete si nějakou inspiraci z rolí postav, které hrajete?

Myslíte do života?

Třeba se dá od některých poučit a lépe pochopit lidské chování a konání.

Díky rolím se učím lépe vyznávat v lidech, v jejich charakterech a motivacích. Myslím si, že když se herec dobře vyzná v lidech, tak může lépe zahrát situace, které jeho role prožívají. Jde to ruku v ruce.  Někdy vám postavy, které hrajete, nastaví zrcadlo a v lecčem se poznáte. Zvlášť u divadelního zkoušení, kdy pracujeme v kolektivu a sdílíme své zkušenosti. V Činoherním klubu prvních čtrnáct dnů sedíme u stolu, čteme a vykládáme chování postav na základě svých osobitých zkušeností. Je to někdy dost intimní, protože zjistíte, jak se kolegové při různých situacích zachovali, co udělali a jak se cítili.

Zažil jste pocit, kdy se vám práce nakupila tolik, že vám přerostla přes hlavu?

Stává se mi to. V mé profesi je výhoda v tom, že má vše začátek a konec. Stejně jako divadelní představení nebo projekt, do kterého nastoupím. Občas je to fičák, kdy padesát dnů v kuse točíte, šest dní v týdnu, jeden den volna, nevíte, kde vám hlava stojí. Pak to skončí a vrhnu se do něčeho dalšího podobného, nebo ještě šílenějšího. To se pak chlácholím tím, že to má svůj konec. Což některé jiné profese nemají, tam třeba není vidina konce hodně dlouho. Tím, že mám projekty ohraničené časově, tak je lépe zvládám a lépe se to snáší a vysvětluje doma.

V Třebíči nejste poprvé. Jezdíte sem často?

Vystupovali jsme u vás několikrát s naší kapelou, určitě jsem v Třebíči hrál divadlo a letos sem pojedeme ještě jednou s Cimrmanama. V drtivé většině českých měst to mám tak, že si je vybavuji a spojuji s divadlem.

Kde se vzal Vokoun Tvrdič?

Kdysi jsem si dával skypovou přezdívku a vymyslel jsem Voko jako Vojta Kotek. Vokoun k tomu už byl blízko. V naší kapele hraju na basu, takže Tvrdič.  Jo a okoun je anglicky bass.

Je to skoro na den přesně rok, co jste pokřtili singl One more day. Připravujete s kapelou něco nového?

Rádi bychom udělali desku. Je to ambiciózní plán, který jsme s klukama nadhodili a budeme se o něj snažit. Ale zjišťuji, že s narozením Huberta je méně času a méně energie. V noci k němu vstáváme se ženou jenom jednou, takže to je dobré, ale i tak pociťuji určitý spánkový deficit. Tak nevím, jestli plán s vydáním desky nebyl příliš velký. Máme natočenou další písničku, kterou zatím držíme pod pokličkou, a ta by mohla být součástí nové desky. Zatím jsme dělali EP, protože tam stačí šest věcí. Ale tu desku zkusíme.

Držím pěsti. Na závěr – prozradíte mi své neřesti?

Mám jich dost. Třeba mám hodně rád jídlo.

To je neřest?

Tak v určité míře ano (smích). Nezbavil jsem se své kuřácké neřesti. A mám rád víno.

Děkuji za rozhovor.

Eva Fruhwirtová

 Komedie OŠKLIVEC získala vloni na 22. GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích 4 z udílených 7 cen: Cenu studentské poroty, Cenu za režii pro Braňa Holička, Cenu za ženský herecký výkon pro Martu Dancingerovou a Cenu za mužský herecký výkon pro Vojtu Kotka.